Letíme do Mexika! Cestování v době pandemie

Létání je pro mnohé stresující a vyčerpávající samo o sobě. Ale cesta do Mexika přes oceán v době panděmie, to je jiný šálek kávy. To se zapotí i zkušený cestovatel. Jak vypadal náš let?

Naše cesta do Mexika v roce 2021

Na začátku roku jsem napsala článek, ve kterém jsem

• za prvé: shrnula naše zážitky z cestování v roce 2020
• za druhé: vysvětlila, proč jsme se rozhodli odletět do Mexika.

V tom článku zdaleka nebyl prostor na popisování naší výživné cesty. Původně jsem ten příběh chtěla přidat do informativnějšího článku o cestě do Mexika v roce 2021. Ale nakonec jsem se rozhodla, že si ten náš malý příběh z cesty zaslouží své vlastní URL.

Plánování cesty a nákup letenek

Když jsme se konečně rozhodli (nebo za nás spíš rozhodl svět – díky světe!), že pojedeme do Mexika, bylo na čase zařídit očkování, PCR testy a koupit letenky.

V lednu jsme neměli zrovna moc možností. Do Mexika se dalo letět přes Frankfurt, Paříž a Amsterdam. Letenku jsme si mohli koupit třeba i přes USA, akorát by nás tam nepustili, že jo.

Při výběru letenky jsme se rozhodovali podle několika kritérií:

• Co nejméně přestupů (čím více přestupů, tím méně ekologický let je)
• Žádné dvacetihodinové přestupy (na spaní na letišti jsme se necítili)
• Přílet do Mexika v rozumnou hodinu (na procházky Mexikem v noci jsme se taky necítili)
• Cena (při nákupu letenky týden předem jsme si nemohli moc vyskakovat, ale 30 000 jsme dát taky úplně nemohli)
• Termín (pro blaho nás všech jsme chtěli vypadnout co nejdřív, o azyl se nám stejně jako na jaře 2020 postarali Fílovo rodiče)

Nakonec jsme vybrali let na neděli 24. ledna 2021 z Prahy s přestupem v Amsterdamu. A to byl přesně ten kámen úrazu.

Náš let do Mexika v Covid době

Let vypadal super. Za (ne)příjemnou cenu +-14 tisíc jsme v neděli odpoledne odlétali z Prahy, z Amstru už jsme měli pohodlné velké letadlo a do cíle jsme měli dorazit díky časovému posunu v pondělí po deváté ráno.

Nečekaly nás žádné nesmyslně dlouhé přestupy, nejdelší doba mezi lety byly tři hodiny na krásném letišti v Amsterdamu. Jediné, co nás znervózňovalo bylo, jestli nám stačí v Mexiko City dvě hodiny na imigrační.

Na letiště v Praze jsme dorazili s krásnou rezervou, koupili jsme si sváču, mrcasili se po letišti a asi 30 minut před koncem odbavení zavazedel jsme si řekli, že je teda odevzdáme a přesuneme se ke gatu.

Po cestě jsme ještě udělali rychlou fotku a došli k přepážce.

A pak se to všechno zkomplikovalo…

Paní za přepážkou: „Pasy máte?“

My: „Ano, tady.“

Paní za přepážkou: „PCR testy máte?“

My: „Ano, tady.“

Paní za přepážkou: „Antigenní testy máte?“

My: „CO?!?!?!“

Long story short: Pro vstup do Mexika v roce 2021 nepotřebujete Covid testy. Ani PCR, ani antigenní. Do Nizozemí byl ale potřeba PCR test i při přestupu. Tak jsme si udělali v Liberecké nemocnici PCR test za 2000 korun.

Když už máte v ruce PCR test, prostě vás nenapadne kontrolovat, jestli nepotřebujete něco dalšího. PCR test je přeci ten spolehlivý, proč by měl někdo chtít něco navíc? No, v Nizozemí se rozhodli, že chtějí.

Nové nařízení, které přišlo v platnost ráno našeho letu: kromě PCR testu potřebujete antigenní test starý maximálně čtyři hodiny před odletem.

Rychlotesty na letišti Václava Havla

Paní za přepážkou viděla naše vyděšené výrazy, nasměrovala nás k testovacímu centru na letišti a jednoduše řekla „Utíkejte, máte 30 minut.“

Tak jsme utíkali. A doběhli k frontě. V takovém testovacím centru na letišti nepracuje zase tak moc lidí a tvoří se tedy snadno fronty. Za to si ale můžete koupit „Skip the line“. Nebo spíš musíte v naše případě.

Tak jsme koupili, několik minut čekali na odběr, pak na výsledky a nakonec na jejich vytisknutí. Nemusím asi popisovat, jak moc se mi celou dobu zvedal žaludek z nervozity, že ten let prostě nestihneme. Jo a ten test stál 2300 Kč. Ano, antigenní test, který jinak stojí pár stovek.

Cesta do Mexika: Happy end

Každopádně jsme to nakonec stihli. Naštěstí se tam o nás postarala slečna, která nám na začátku poradila koupit přednostní odbavení a výsledky nám skočila vytisknout do jiné kanceláře.

S těžkýma batohama na zádech jsme běželi zpátky na odbavení, kde se paní snažila posouvat last call co to šlo. Kromě nás dobíhali ještě tři další šťastlivci. Minimálně jeden to prostě nestihl… Sprint jsme si hodili i na gate, alespoň tedy už jen s jedním batohem.

Dobrej nápad to byl letět v legínech a běžeckých botách.

Taky bylo fajn, že díky Covidu nelétalo moc letů. Gate by byl samozřejmě už zavřený, ale počkali na nás, protože měli celou dobu informace od paní za přepážkou. Paní za přepážkou, ještě jednou vám moc děkujeme.

Poslední infarktovka nastala, když po nás u nástupu do letadla chtěli ty podělaný testy a my je neměli. Nechali jsme je tý paní na přepážce. Ale v tu chvíli už tam s nimi běžel sekuriťák a my do letadla nakonec nastoupili.

Ve stejnou chvíli řešil podobný drama i Maxim Habanec s přítelkyní. Akorát letěli v opačném směru. Natočili o tom i vlog.

Přestupy v Amsterdamu a Mexico City

Vrtulovým letadýlkem jsme se dostali z Prahy do Amsterdamu, tam jsme si sedli ke gatu, já vytáhla počítač a pustila se do dohánění pracovních restů. Přestup byl nakonec o něco delší.

Letěli jsme s Aero Mexico a s letadlem byl nějaký problém. Asi levá falanga. Každopádně letušky byly aktivní, hlídaly nám navazující lety a kdybychom nestíhali, prý by to vyřešily. Oukej.

S asi hodinovým zpožděním jsme vzlétli. Cesta byla pohodlná, jídlo se dalo jíst (vlastně to byly dost dobrý vegetariánský noky!) a zpoždění jsme dohnali. V Mexico City jsme byli na čas.

Imigrační v Mexico City

Před letem jsme řešili dvě otázky:

• Stačí nám na imigrační v Mexiko City dvě hodiny?
• Potřebujeme pro vstup do Mexika zpáteční letenku?

Co se týče imigračního, bylo nám doporučeno, ať se necháme přesdit co nejblíž ke vchodu před koncem letu, vystoupíme mezi prvními a utíkáme. Letuška nám řekla, že to v pohodě stihneme a nechala nás sedět vzadu :D.

Letadlo ale bylo poloprázdné, takže jsme vytoupili docela za chvilku a na imigračním jsme byli během pár minut od přistání.

Na mě imigrační úředník koukl, něco zabručel, do imigrační karty napsal 180 dní, dal mi razítko a poslal mě dál.

Fíla to měl se „vstupním pohovorem“. Jeho úředník se ptal proč cestuje do Mexika, jak dlouho tady bude, co tady bude dělat a taky chtěl zpáteční letenku. Naštěstí jsme v Amsterdamu těsně před nástupem do letadla využili službu nákupu letenek na 24 hodin za asi 10 dolarů a po příletu je rychle stáhli. Tak nebyl problém.

Ono takhle: teoreticky by vám pro vstup mělo stačit, že máte dostatečné finance na pobyt i cestu z Mexika. Měli jsme původně připravené výpisy z účtů a počítali, že se nás buď nezeptají nebo to ukecáme na tohle. Že nebudeme vyhazovat 20 dolarů z okna.

Po tom fiasku na českém letišti jsme se ale rozhodli, že už se prostě nechceme stresovat. Kdo ví, možná by to vyšlo, možná taky ne. Po těch osmi a půl tisících, co jsme dali za všechny podělaný testy, těch pár babek za klid při letu stálo.

Vítězství: Jsme v Mexiku!

No a tak jsme nastoupili na poslední letadlo, doletěli do Cancúnu a mohli se radovat: naše cesta do Mexika byla na konci. Na letišti už jsme bez problému koupili jízdenky na ADO bus do Playa del Carmen a dojeli poslední kilometry. Mimochodem, ani po více jak čtvrt roce moc nevěřím, že tady jsem.

O tom ale zase příště. Než přibyde další článek tady, můžete si přečíst můj článek o životě digitálního nomáda v Playa del Carmen, který jsem psala pro magazín Žij úspěšně.

Tak se zatím mějte a sledujte naše dobrodružství na Instagramu. Tam se snažím být alespoň trochu víc up to date.

PS: Zároveň s tímhle článkem mám rozepsaný ještě informativnější článek o podmínkách vstupu, hledání informací atp. Tak na ten se můžete těšit za pár dní. A kdybyste ty informace někdo potřeboval dřív, tak mi kdykoliv napište :).

Lea