O tom jak a proč jsme se do Benátek dostali a kde jsme bydleli jste se dočetli v prvním článku. Teď je na řadě to nejdůležitější: co jsme dělali a hlavně co jsme jedli?
Dlouhé procházky, kostely, uličky, slepý uličky, kanály a neskutečný pohledy pořád a na všechny strany. To jsou přesně Benátky. Člověk potřebuje v Benátkách hlavně být, vlastně ani nemusí dělat nic tak speciálního.
Co dělat v Benátkách?
Na tuhle otázku existuje jedna hlavní odpověď: ztratit se. To je v Benátkách základ a nejlpší způsob jak je poznat. Procházejte se, ztrácejte se, vracejte se. Absorbujte atmosféru.
A pak pokračujte ve vstřebávání kultury mísním vínem, jídlem a zmrzlinou. Zajímalo by mě, jaký je rekord v počtu zmrzlin za jednu dovolenou v Itálii.
Bazilika Svatého Marka
Na náměstí Svatého Marka jsme přišli poprvé v sobotu ve 3 hodiny. Bylo ta asi milion lidí a člověk vlastně ani nedokázal vnímat tu krásu. Předem jsem nám koupila „Skip the line“ do baziliky. Skip the line moc nefungovalo – informační systém se jim porouchal a prodávali vstupenky na dobu, kdy bazilika nebyla otevřená.
Lidi se nahromadili a udělala se fronta na skip the line. Nakonec byla ale pořád výrazně rychlejší, než ta klasická :). V samotné bazilice pak bylo samozřejmě narváno. Taky vás tak vytáčí lidé, kteří nedokáží dodržovat respekt k místu, jsou hlasití a přes zákaz fotí?
Mimochodem, nezapomeňte si vzít vhodné oblečení. Nic složitého – stačí mít jen zakrytá ramena a kolena. Stačí šátek a když ho náhodou zapomenete, vždycky vám ho nějaký přistěhovalec za pár € rád před kostelem prodá.
Kromě samotného vstupu do baziliky pak připlácíte za vstup do různých kaplí, katakomb a podobně. My jsme si připlatili za přístup ke zdobení hlavního oltáře a bylo to jedno z nejkrásnějších uměleckých děl, co jsem kdy viděla.
Dóžecí palác
Do Dóžecího paláce jsme opět měli „Skip the line“. Tentokrát fungovalo bez problémů. A taky nebyla žádná velká fornta ani u normálního vstupu. Šli jsme tedy až později odpoledne, na dopoledne nebo deštivý den se určitě rezervace vyplatí.
Budova je krásná zevnitř i zvenčí a pokud budete plánovat cestu dostatečně dopředu, zarezervujte si komentovanou prohlídku. Není o moc draší, než ta klasická, ale koná se jen 3x denně. S dost omezenou kapacitou, takže my byli bez šance. Měli jsme alespoň fajn audio guida.
Zvonice Svatého Marka
Poslední zastávka na San Marco byla v neděli dopoledne. Měli jsme koupený vstup na věž. Opět „Skip the line“ a tentokrát fungovala parádně a opravdu se vyplatila.
V objednaný čas nás vzal hlídač přednostně do výtahu (varianta schodů tady není) a ušetřili jsme minimálně hodinu čekání na sluníčku. Výhled byl krásnej a určitě stál za to!
Most na Rialto
Poslední čistě turistická atrakce, kteoru jsme zvládli byl Ponte di Rialto a trh za ním. Ten trh je boží a já strašně litovala, že nemáme kuchyň. Jednou se do Benátek vrátíme, budeme mít víc času, nakoupíme si čerstvé ryby a já budu v sedmém nebi.
Na trhu je ale taky stánek se skvělými sýry! Je to poslední stánek v řadě stánků vedoucích z mostu směrem k trhu. V ostatních mají nesmyslné suvenýry a podobné věci a najednou se tu objeví tenhle poklad. Obchůdek doporučují i místní, vlastní ho 2 moc milí starší italové a sýr vám i vakuově zabalí s sebou.
Jídlo a pití v Benátkách
A zbytek času? Zbytek času jsme v podstatě v kuse jedli a pili. Jestli jsme si v Benátkách zamilovali jednu věc, tak tojsou jejich cicchetti. Benátská varianta milánského aperitiva a španělských tapas.
V podstatě jde o různé variace předkrmů a malých jídel, které si můžete dát od cca 11 hodin do večera v barech a restauracích. Především v bàcari a osteriích.
Někde platíte za 1 kousek, jinde máte rovnou set například 3 kousky plus sklenka vína za cca 10€. Cena cicchett se pohybuje kolem 1-3€. My jsme vyzkoušeli 3 podniky a v každém zaplatili za oba cca 20€.
- Osteria Al Sacro e Profano je rozkošný rodinný podnik kousek od mostu Rialto. Dostali jsme na něj doporučení od majitele bytu a zaujal nás i při cestě kolem. Tak bylo jasno, že sem zajdeme.
Za 10€ dostanete výběr 3 cicchetti a skleničku vína. Případně si samozřejmě můžete dokoupit další. Za barem byl starší italský pár a všechno bylo domácí a výborně chutnalo. Tahle osterie má vážně úžasnou atmosféru.
- Cantina do Mori, druhá cicchetti zastávka. Za barem byl největší sympaťák, pomohl s výběrem vína a měl nekonečnou trpělivost s naší nerozhodností v jídle :D.
Víno i jídlo bylo na jedničku. Mají veliký výběr a podnik má krásný interiér. Za mě asi za jídlo a pití top volba!
- Cantina do Spade byla hodně živá, interiér byl taky krásný a slečna za barem moc milá. Jídlo byl spíš už hlavní chod :D. Talíř byl plný všemožných dobrot, včetně hromady mořských plodů. Čekala jsem vyšší cenu a nakonec byla úplně stejná, jako v předchozích podnikách.
Jídlo bylo moc dobré, hlavně jestli máte rádi mořské plody. Nebo je chcete otestovat a nedávat si rovnou velkou porci v restauraci. Chudák Fíla už jich měl ke konci plné zuby :D.
Kromě cicchettáren jsme byli na jídle ještě 2x. Na večeři v restauraci Trattoria da Bepi. Měla to být vyhlášená rybí restaurace a šli jsme tam na doporučení.
Jídlo bylo fajn, ale obsluha ás dost přehlížela a svým způsobem nám dávala na jevo, že když nejsme italové, moc je nezajímáme. Znovu už bych tam nešla.
Úplně jiný zážitek jsme pak měli z nedělního oběda v Pizzerii Il Muro. To byla velká paráda z pohledu jídla i servisu. Žádný fine dining, ale skvělý italský víno a pizza i bruschetta přesně tak, jak mají být.
Předposlední tip o který se podělím je zmrzka. Zmrzlina v Itáli asi nikdy nebude úplně špatná. Pokud nejdete do toho nejturističtějšího stánku na náměstí, ale to už je pak skoro za trest :D.
Nedá se ale říct, že by byla všude stejně úžasná. Někde je „jen dobrá“ a jinde je prostě boží. A prostě boží je přesně to, co vyhledávám.
My jsme si zamilovali Gelato di Natura. Mají hned 3 pobočky a ta nejlepší je na náměstí San Giacomo. Kousek od San Marca je pak pobočka na Bacino Orseolo.
Poslední tip je kavárna. Je to až neuvěřitelný, ale v tomhle maličkym italskym městě jsme našli kavárnu s výběrovkou! Udělají vám i filtr, ale nechoďte na něj ráno. Barista by se mohl při vašem požadavku a pohledu na frontu dalších 20 lidí rozbrečet.
Espresso je celkem fajn. Je výrazně světlější, než všudypřítomná lavazza a můžete si vybrat z asi 10 roastů (z toho 2 speciality). Samozřejmě pak nemůžte očekávat dokonale naladěný kávovar, ale v Itálii holt musíte s požadavky trochu níž.
Jestli si potrpíte na mléčné nápoje, dostanete dobře vyšlehanou pěnu i latte art. Mají výborný dortíky a taky espresso tonic. K tomu moc pěkný interiér a usměvavý baristy. Prostě zajděte do Torrefazione Cannaregio sami a uvidíte.
Těch 37 hodin v Benátkách jsme využili na plno, ale bez spěchání. Navštívili jsme většinu hlavních památek a pořád zvládli spoustu hodin prosedět na víně.
Bylo to krásný a Benátky doporučuju. A taky znova doporučuju cestu nočním vlakem. Je to ekologický a hlavně strašná romantika. Fakt!
Ciao, Leontýna.
2 Responses