Konečně zpátky na cestě. Juchu! Jak já se těšila, až tohle budu moci říct. Bylo moc fajn vidět rodinu, kamarády, dát si pár piv, projít se po Českých horách, ale… Ale stačilo by třeba na týden a bez toho drama kolem.
O tom, jak dramatickej byl návrat jsem psala v článku o posledním měsíci workaway v Dánsku. Ve zkratce: zavřely se hranice v Čechách. Den na to oznámila vláda zavření hranic v Dánsku. Pak nás čekalo hodně přestupů, přebíhání hranic a 14 dní karantény.
No, a pak 4 měsíce v Liberci u Fílovo rodičů. Všichni přežili, dokonce i naše vztahy. #dikyzamojirodinu
Strávili jsme několik víkendů v Jizerkách, v překrásných Jeseníkách týden (o tom bych vám třeba taky mohla napsat), pár dní v prázdné Praze, zaběhali si po kopcích, zachránili pivovary a snědli 10 smažáků. A pak se konečně zase vydali na cestu!
Plánování nové cesty
Plánování se tak hezky vezlo s celou koronavirovou situací. Sledovali jsme novinky, ze začátku aktivně, pak už spíš hodně zvolna. Zjistili jsme, že jsme neskutečně přizpůsobiví. Až mě překvapilo, jak moc.
Pokaždé, když jsme přišli s novým nápadem, novým plánem, další den přišlo prohlášení vlády. Naší nebo z plánované cílové země. Každopádně to vždycky dokázalo krásně narušit plán, který jsme složitě vymýšleli.
A tak jsme začali vymýšlet nový. A nový. A nový. A nový. A nový. A pak jsme najednou vymysleli plán. Začali k němu všechno směřovat. A ono to vypadalo, že to fakt klapne. A pak… To klaplo!
Plán A, B, C, …, X
Ze začátku každý den nové prohlášení. Včetně takových, že hranice zůstanou zavřené rok nebo dva. To není zrovna cestovatelův sen.
Spolu s každou velkou tiskovkou se měnily i naše plány. Přicházely nové nápady a my se každých pár dní znova nadchli. A pak plán zrušili. Protože opatření se prodlužovaly. Hranice zavíraly. A čas ubíhal.
Fíla měl zpátky svojí práce ve Vídni. Tentokrát na dálku, tak jak jsme chtěli před celou workaway kapitolkou. Ale – chceme to ještě?
Workaway nás nadchnul. Ten život byl tak strašně jinej. Dělali jsme něco, co jsme vůbec neuměli, neměli žádné starosti, vycházeli ze svojí komfortní zóny a měli v plánu poznat svět tak, jak ho při běžném cestování nikdy nepoznáte.
Ale taky jsme neměli žádnou pořádnou práci. Žádný příjem. Žádnou jistotu, že za chvíli nepřijde další vlna a my nebudeme sedět ve vlaku zpět do Čech. Zase.
Jedeme do Itálie
A tak jsme se rozhodli. Když to vyjde a Fílovi práce zůstane na dálku, budeme cestovat sami. Bez workaway a s prací. Po městech. S pořádnou wifinou a kavárnama, kde budu malovat labutě do hrníčků.
Přemýšleli jsme kam vyjedeme. A kdy vyjedem, všecho bylo ještě v podstatě zavřený. Až jsme při plánování dárku k šedesátinám náhodou zjistili… Itálie otevřela hranice!
Prozkoumali jsme situaci, zjistili, jestli je bezpečné sem jet, jestli vůbec můžeme, jak vypadá after-corona cenová politika na airbnb a usoudili, že to půjde. Několik večerů jsme vybírali ubytování, až jsme to jednou prostě objednali.
A rozhodli se otevřít zase další kapitolu.
Benátky bez turistů
Naplánovali všechno kolem odjezdu, koupili jízdenky, vyměnili krosny za kufry, hikovací věci za městský, naposledy viděli rodiny a kamarády a jedno červencové ráno nastoupili do vlaku do Vídně. Fíla šel do práce, já do pozdravit do mojí kavárny a jsme večer vyrazili nočním vlakem do Benátek.
Vidět Benátky bez turistů a moct si je užívat měsíc je asi sen mnoha lidí. A já nikdy v životě nezapomenu na to, že jsem ten sen mohla zažít. Byl to jeden z důvodů, proč jsme zvolili Benátky hned jako první destinaci.
Po loňském víkendu v Benátkách nám bylo jasné, že se sem chceme podívat znova. Na dýl. Ať prozkoumáme všechny uličky, ochutnáme tisíc cicchett, zajdeme na trh pro ryby,… A teď jsme to fakt mohli udělat a dokonce bez tisíců lidí okolo!
Všechny ty zážitky a dobroty si zaslouží samostatný článek, tak se na něj můžete těšit.
Z Benátek do Říma
A co po Benátkách? V Itálii můžeme zůstat 3 měsíce, tak by přece nedávalo smysl nenavštívit hlavní město! A zůstaneme rovnou 2 měsíce.
Řím je velké město, takže se tu na zabavíme jak nic. A co si budeme povídat, výchozí situace pro hledání práce v kavárně je tu… No mohla by být méně na prd, než v menších městech :D.
V Římě jsme zatím týden, rozkoukáváme se, občas si hrajeme na turisty a občas na normální lidi, poznáváme město i lidi, běháme, pracujeme a pomalu plánujeme, kam to bude dál… Ale to si zatím nechám pro sebe.
Cestování po koroně
A jaké vlastně to cestování po koroně je? Má to určitě svoje výhody! Všude je mnohem méně turistů. Ale pomalu to roste. Z Benátek jsme třeba odjeli tak akorát včas :D.
Na Airbnb hoodně klesly ceny. Hlavně ze začátku to byl obrovský rozdíl a my si tak třeba mohli dovolit v Benátkách takový byt, že to do teď nechápu.
Spoustu marných podniků zavřelo. To ostatně známe i z Prahy, že jo. Ta filtrace míst, co chcete navštívit od těch, kterým se chcete vyhnout je pak o dost snazší.
Na druhou stranu je ale často vidět, že ty dobrý podniky dostaly fakt ránu. Lidi v Římě si taky prý drží daleko větší odstup, než dřív. A některý místa jsou zavřený, je tam omezený provoz nebo si třeba nepůjčíte audioguida.
Ty zažitky jsou prostě občas trochu osekaný. Ale pořád strašně boží, samozřejmě!
I některý omezení mají světlý stránky. Musí se cestovat v rouškách. Ale taky s rozestupy, takže jsme třeba za mini přílatek měli celé kupé na cestu z Vídně do Benátek a zdarma celou čtyřku z Benátek do Říma. To bylo fajn!
Tak se mějte, smějte a dávejte na sebe pozor. Cestujte s rozumem, ale nenechte si to vzít. ♥
Ciao, Leontýna.
Jedna odpověď