O nás
cestovatelé, snílci, milovníci hor, oceánu, malých vesniček i živých měst, výběrové kávy, naturálního vína, vegetariánských pokladů z celého světa a milionu dalších věcí.
Cestování nás táhlo asi úplně vždycky, jen trvalo, než se vykrystalizovalo, jak vlastně chceme a můžeme cestovat. Hodně, ale pomalu. Naplno, ale udržitelně. Abychom všechno viděli, ale nezbláznili se z toho (tady nám ten balanc občas dost pokulhává).
Svoji cestu jsme hledali skrz život ve Vídni a cestování po Rakousku, dobrovolničení v Nizozemsku a Dánsku, až po nomádění od Benátek až po zapadlou kolumbijskou vesničku v horách. A vlastně hledáme dál. Děkujeme, že jste u toho s námi!
O naše zážitky se dělíme tady na blogu, našem YouTube kanálu a Instagramu. Sdílíme hlavně tipy a návody na výlety bez agentur, treky v horách, přechody hranic bez létání, recenze ubytování mířeného na nomády nebo tipy na vege podniky různě po světě i pár oblíbených vege receptů.
Pomalé a udržitelné cestování
Pomalu a udržitelně patří mezi základní pilíře naší (nejen) cestovatelské filozofie. Co to znamená? Pomalé cestování pro nás není až tolik o čase, který na místě strávíme, ale o způsobu, jakým jej poznáme.
Nelétáme, když to není potřeba. Díky tomu po cestě mezi Evropou a Amerikou navštívíme třeba Španělsko a z Kolumbie až do Uruguaye to zvládneme autobusem. Zažijeme tak mnohem víc než běžný cestovatel.
Není pro nás nejdůležitější navštívit během jednoho víkendu všechny památky, ale najít nejoblíbenější stánek na místním trhu. Hledáme skryté poklady a vyhýbáme se velkým organizovaným výletům. Snažíme se po sobě zanechat stopu pozitivní nebo radši vůbec žádnou.
Teď použiju to strašné, ale výstižné klišé. Cesta je cíl.
Na cestě od roku 2020
Březen 2020 – na ten asi nikdo z naší generace nezapomene. Svět se zastavil a měli jsme pocit, že už nikdy nebude takový, jaký si ho pamatujeme. Pár měsíců předtím jsme udělali velké rozhodnutí. Vzdali se fajn práce a pustili pronájem ve Vídni, abychom mohli poznat svět. Vydali jsme se vstříc novým zážitkům a skrz dobrovolničení u rodin, v hostelech a na farmách procestovat přinejmenším severní Evropu.
Kdo by to čekal, že se po šesti týdnech od nástupu na první vlak směrem Nizozemsko budeme složitě vracet z Dánska přes zavřené hranice za rodinou do Česka. No nic, musíme to vymyslet jinak.
Čas v době pandemie využíváme a brzy se zase vydáváme na cestu. Tentokrát s notebookem jako nepostradatelnou součástí výbavy a asi si můžeme začít říkat digitální nomádi. Po pár měsících v Evropě poprvé odlétámé za oceán a od té doby jsme stihli procestovat Mexiko, Guatemalu a velkou část Jižní Ameriky. A na téhle vlně se ještě plánujeme nějakou dobu jet.
