Tak jo. Jedeme do Vídně. Za měsíc a půl. Asi je na čase přestat vískat a začít řešit, co je potřeba vyřešit.
Hned další den po podpisu smlouvy jsme v práci oba podali výpověď. Filip měl v Německu výpovědní lhůtu jenom měsíc a já, jelikož jsem zrovna ukončila vysokou školu, jsem pracovala jako baristka na dohodu ve Sweet city, espresso baru liberecké pražírny Nordbeans. Ani u jednoho tedy nebyl problém. Právě výpovědní lhůta je jedním z velkých problémů, když chce člověk v Čechách změnit práci. Dva měsíce jsou dlouhá doba a fluktuaci to zrovna moc nepodporuje. Člověk má pak dvě možnosti – doufat, že nového zaměstnavatele tak moc oslní, že bude ochotný počkat ty minimálně dva měsíce a nebo dát výpověď a doufat, že v následujících dvou měsících najdu práci nebo mám nějakou rezervu a tu práci najdu alespoň tak, abych své životní náklady mohl pokrývat z rezervy. Nám ale, jak už jsem psala, tahle starost díky bohu odpadla..
Kromě výpovědi v práci je také potřeba dát výpověď v bytě. Naše paní domácí věděla již delší dobu, že stěhování máme v plánu a tak jsme byli dohodnutí, že nedodržíme 3 měsíční výpovědní lhůtu, ale najdeme za sebe náhradu. Byt jsme již předem naklidili, nafotili a postupně se smiřovali s představou, že ho opustíme. Náš byt byl opravdu špičkovej, takže najít za sebe náhradu netrvalo dlouho. Inzerát jsme zveřejnili na fb, nejdříve soukromě a po pár dnech veřejně. Po veřejném sdílení (na stránkách jako Bazar Liberec) se nám ozvalo asi tak 50 zájemců. Během dvou hodin. To bylo… strašný! 4 z nich jsme pozvali hned na víkend na prohlídky a paní domácí si vybrala jeden pár. Další víkend přišli podepsat smlouvu a bylo to.
Dalším důležitým bodem bylo vymyslet, kde uskladníme věci, které si s sebou brát nebudeme. V Liberci jsme bydleli ve velikém 2kk ve staré vile. V našem prvním společném domově jsme za ty čtyři roky stihli nastřádat neskutečné množství věcí. Neradi vyhazujeme věci. Rádi nakupujeme věci. Ke každé blbině si dokážeme připojit vzpomínku a udělat si k ní citový vztah. Ten byt ze začátku vypadal, že ho jen tak nenaplníme. Hodně ráda vařim a peču (to byste neřekli, co?). Naše kuchyně občas vypadala, že nás vystěhuje (před akcemi jako kamarádky svatba, Restaurant day nebo nabitý víkend v práci to tak vlastně docela i bylo…). Nejdříve jsme prozkoumávali různé nabídky na uskladnění věcí na webu. Samozřejmě to není uplně nejlevnější, ale co je větší problém – většina takových nabídek se vztahuje na Prahu. Takže kromě stěhování do zahraničí by nás čekalo stěhování věcí do Prahy.
Nakonec nám tenhle problém vyřešil kamarád, který nám věci uskladnil u sebe na půdě a budeme mu za to ještě sakra dlouho nesmírně vděční!
Hodně důležitá věc, kterou je potřeba vyřešit je samozřejmě byt. Skvělá stránka na shánění čehokoli ve Vídni je willhaben.at (v překladu chci mít, něco jako naše aukro, bazos, sbazar…). Právě na willhaben jsme byt hledali i my. Nachází se tady nabídky jak realitek, tak na přímo od pronajímatele. Upřímně, bytů napřímo není úplně hodně a je to trochu o štěstí.
Na druhou stranu se Vám sakra vyplatí hledat, protože ušetříte nemalé peníze – provize realitce ve Vídni běžně dělá 2 čisté nájmy plus daň – v našem případě by šlo třeba o 50 tisíc. Kromě provize samozřejmě zaplatíte ještě kauci, která se pohybuje také okolo dvou – tří nájmů. A platíte jeden nájem předem. Ještě než máte vůbec zabaleno, stojí Vás tahle sranda 3 – 6 nájmů s tím, že jeden nájem za 2kk ne na konci světa se pohybuje alespoň kolem 750 €.
Dalším výdajem vztahujícím se k bytu může být případně tzv. Ablöse. Jedná se o takový převodní poplatek. Jeden člověk vybavil byt, ze kterého se stěhuje a vybavení si s sebou nebere. V tom případě mu zaplatíte jednorázovou platbu za tohle vybavení (může to být vybavení celého bytu, kuchyň – ano, v Rakousku a stejně tak v Německu je celkem běžné pronajímat byt bez kuchyně, nebo třeba jen pračka, postel, gauč…).
Cena za Ablöse se samozřejmě pohybuje v různých částkách dle rozsahu vybavení, jeho stáří, kvality… Viděli jsme byty, kde to šplhalo třeba k 5000 € (kompletně vybavený byt s krásnou kuchyní), častěji ale kolem 1500 € (jednou plně vybavený byt – musím říct i vkusně, jednou byt se super pračkou, nic moc sedačkou, obyč ložnicí – asko styl, a naprosto příšerným jídelním stolem s židlemi).
My naštěstí nakonec našli super byt, na super místě, částečně vybavený a bez hromady poplatků okolo. Platili jsme pouze jeden nájem a kauci. Výběr bytu nám zabral dvě cesty do Vídně – jedna na prohlídku, měli jsme domluvené dvě na pevno plus další dvě, které jsme si navzájem měli potvrdit na místě. Na prohlídky jsme jeli v pondělí 14 dní před stěhováním a hned na druhý byt jsme kývli – tak nějak jsme oba cítili, že je to to pravé a domluvili se na pátek na podpis smlouvy. V pátek už jel jenom Fíla, podepsal smlouvu, kterou nám majitelka nejdřív poslala na projití (byla v němčině, ale google to jistí) a rovnou společně zavolali na Wien Energie a zařídili přepis plynu a energií. Jde to tady všechno krásně online. Rovnou jsme dostali klíče a klidně jsme se mohli rovnou začít stěhovat.
Máme 2kk, 55 m2, na 16. okrsku, hnedka přes Gürtel na 7., kde je spoustu kaváren, barů, restaurací. Kousek taky na 8., kde je to to stejné. A celkově téměř všude po městě se dostaneme do 20 minut MHD nebo na kole. Jezdit na kole ve Vídni je ráj – skoro všude cyklostezka nebo alespoň vlastní pruh a samá rovinka. Je tady hodně (hodně, hodně, hodně) různých přistěhovalců. To je teda v celé Vídni, ale zrovna třeba na 16. je to většina. Díky tomu ale máme ve vedlejším bloku skvělej velkej trh a v okolí spoustu zajímavých obchodů.
V bytě je krásná nová kuchyň s bezva troubou, indukční deskou a mini myčkou. Ve vybavení pak byl ještě jídelní stůl, dvě komody, velká sedmdesátková stěna (podle fotek na netu to vypadalo, že to pro mě bude trochu deal breaker – ta stěna mi připadala naprosto otřesná. Všechny ostatní klady jí ale přebily, a nakonec jsme si s ní snad i celkem dobře poradili, co myslíte?), velká vestavěná skříň, kumbál s policí, šatna a oddělená (nová) koupelna se záchodem.
Postel a matrace jsme si přivezli svoje, k tomu ještě noční stolky, polici do kuchyně, polici do koupelny, klasický ikeácký stolek do obýváku (takový ten, co má nebo někdy měl doma snad KAŽDÝ!) a tím to s nábytkem končilo. To byla opravdu velká výhra, vzhledem ke vzdálenosti při stěhování a potřebě zmáknout to za jeden den. Ono upřímě docela dost stačilo, kolik jsme měli krabic jen s věcma.. Taková televize s receiverem, věci do kuchyně, pár knížek, co jsme s sebou zabalili, kolo, prkna, naše oblečení a boty ( ???? ) zabere dost místa.. No a na přesun všech těchle věcí je potřeba naplánovat stěhování.
Dohodli jsme se s Fílovou taťkou a bráchou, že nám pomohou se stěhováním – táta odřídí velké auto, švára s Fílou odnosí těžké věci a já budu přicmrndávat s krabicema. Super, stěhováky máme, teď ještě sehnat to auto. Naivně jsme si mysleli, že to nebude žádný velký problém. Potřebovali jsme to největší, tak Fíla začal obvolávat půjčovny.
A světe div se, problém nastal hned na začátku. První spočíval v tom, že některé půjčovny neměli auta ani k dispozici, protože přes léto mají dlouhodobé výpůjčky (jasně, lidi si půjčují auta na různé akce, festivaly a dovolené) a ti, co auto k dispozici měli nám ho nepůjčili na cestu do Vídně. Dělají tady v Rakousku prý trochu problém s vjezdem velkých starších aut, tak pozor na to. No nakonec nás z jedné půjčovny odkázali na nějakého soukromníka. Ještě než mu Fíla zavolal, už mu dali vědět a seznámili ho se situací – až neskutečně milé chování na českého podnikatele, kterému z toho nic nekápne ????.
Vzhledem ke vzdálenosti Liberce od Vídně nás nakonec vyšlo lépe půjčit si auto rovnou na dva dny a odstěhovat i zbytek nábytku ke Kubovi, než doplácet kilometry. Auto bylo přistavené v pátek večer k baráku, kde pán vše ukázal, představil. Bylo skvěle vybavené – veškeré kamery, senzory, pohodlné, voňavé (prý, já v tom ai neseděla ????). V neděli, když tchán dojel zpět do Liberce si pán zase na stejné místo přijel auto vyzvednout a kdyby náhodou nestíhali, nebyl problém vrátit ani v pondělí ráno. Sice jsme si teda trochu připlatili (na dva dny nás to stálo 4.000,- Kč), ale alespoň ty služby pak za to stály! Mimochodem, při půjčení auta je spoluúčast 25.000,- Kč. Tuhle částku vám může pokrýt pojištění na blbost. Tak jen kdybyste měli čas, možná si ho i zařiďte a nebudete mít pak stažený zadek jako my.
Pokud už máte práci, je potřeba se taky odhlásit z české pojišťovny. Za nás to za oba udělala pojišťovna v Německu – Fíla se ale samozřejmě musel zase odhlásit tam (já, jakožto student a nezaopatřený člen domácnosti jsem v Německu automaticky připojená k Filipovo pojištění, tady v Rakousku to bude stejně dokud nenajdu práci). Změnit si všude kontaktní adresy (pokud to jde, tak rovnou na nové bydliště v cizině, případně se to dá řešit třeba rodiči). Případně si zařídit datovou schránku. Je to zdarma a přecijen je to jistější, když nebydlíte na své trvalé adrese a jako v našem případě tam nebydlí ani vaši rodiče.
Taky je třeba odhlásit internety, my měli u O2 výpovědní lhůtu 30 dní a vyšlo nám to akorát. Televizní poplatky z nějakého nevysvětlitelného důvodu musíte platit, ikdyž nebydlíte na území ČR. Případně taky odhlásit telefon nebo změnit na nějaký levný tarif/ kredit, pokud chcete číslo zachovat.
Další věcí, kterou jsme řešili bylo auto. V případě, že chcete v Rakousku auto využívat, je třeba ho nejpozději do měsíce přepsat. My se rozhodli že si naše auto s sebou nevezmeme – vzhledem k jeho stavu (v posledních měsících nás strašně zlobilo), nákladům na přepis, bydlení kousek od centra města, přímo na metru a snahou o ekologičtější život. Nabízí se tedy možnost ho prodat nebo přepsat na někoho v rodině.
My auto nechali tchánovi, který s Fílovou plnou mocí vyřeší přepis (čekali jsme ještě na zaslání techničáku – stěhování se krylo s koncem leasingu). Vlastní zkušenost z přepisu Vám tedy nemůžu předat, ale z toho, co jsme vyčetli je třeba v Rakousku udělat novou technickou (prý cca 200€), zaplatit daň na finančáku (NoVA) = ta se odvíjí od ceny auta, jeho stáří a najetých kilometrů. Teprve ve chvíli, kdy máte v ruce tyhle dva papíry a vaše peněženka je už o něco lehčí, najdete si pojistitele a ten auto přihlásí. Tam pak zaplatíte poplatek (cca 150 €) a dostanete rakouský techničák, rakouskou verzi malého techničáku, nálepku na okno a SPZ – s platností na jeden rok nebo trvale (odvíjí se od bydliště).
A samozřejmě pak také náklady na povinné ručení, které jsou násobně vyšší, než v Čechách, případně parkovací místo a nezapomeňte, že každá oprava bude dražší – za služby se tady holt platí. Pro nás to bylo jednoduché rozhodnutí a po prvním měsíci jsme ho ani jednou nelitovali. Auto jsme s sebou vzali při stěhování, využili ho na převoz nějakých větších věcí nakoupených tady a pak si udělali výlet do Liberce a společně s klíčkama ho tam nechali. Ve chvíli, kdy bude hotový přepis také zrušíme povinné ručení (informujte se předem u pojišťovny, já v Generali vyřídila, že bude stačit pouze zaslat žádost s potřebnými dokumenty e-mailem).
Hodně, hodně, hodně moc doporučuju udělat si plán stěhování, balení, zařizování. A co jde, balit už třeba hodně dopředu. A když to jde (většinou stejně zbývá nějaká dovča), vzít si na balení pár dní volna. Jasně, zabalit a odstěhovat se dá i za dva dny. Ale ve strašném zmatku a nervech. Především, když musíte balit tak, že rozmýšlíte, co s sebou, co někde uskladnit, co prodat, co darovat, co vyhodit.. Je dobrý na to mít čas. Plán jsme si udělali alespoň na poslední týden.
Na mě to začalo dost doléhat, bydleli jsme v krabicích, po bytě byly cestičky na procházení a strašnej zmatek, tak jsem potřebovala vědět, kolik toho ještě máme před sebou a jestli se to nějak dá rozložit do těch zbývajících dnů. Ano, mám ráda seznamy. Takže tenhle byl připnutý na ledničce a každý splněný úkol jsme odškrtli v opojení nesmírné radosti.
V průběhu posledního týdne jsme už začali postupně stěhovat várky věcí ke Kubovi, v sobotu kluci odstěhovali větší věci (těžký velký věci, který bychom s Fílou sami nezvládli odstěhovat v oktávce) a v neděli už byl den D. V sobotu večer jsme ještě s novými nájemníky zašli na ČEZ, kde jsme se my odhlásili a oni hned přihlásili.
Když to shrnu tak je tedy potřeba:
- najít si práci,
- dát výpověď v práci,
- dát výpověď v bytě,
- prodat auto, pokud ho nechceme přepisovat,
- rozmyslet si, zda budete brát všechny věci s sebou nebo se stěhovat na lehko (lehčeji), případně najít místo, kde věci uskladníte (rodiče, babičky chata, kamarádi, profesionální služby…),
- najít si byt,
- podepsat smlouvu k bytu a přihlásit služby,
- odhlásit internet,
- odhlásit telefon,
- odhlásit se z české pojišťovny,
- změnit kontaktní adresy,
- zařídit datovou schránku,
- zařídit stěhováky/ půjčit auto na stěhování,
- přehlásit služby na nové nájemníky,
- ODSTĚHOVAT SE A NEZBLÁZNIT SE Z TOHO. A nezapomenout sváču na cestu.
Jako poslední bod mě ještě napadá zařídit rozlučkovou párty! Ráda se vídám s našimi přáteli a ráda pořádám párty. Ideálně u nás doma a tématicky. To v tomhle případě nebylo tak uplně možné, tak jsme jenom udělali událost na fb, řekli lidem, aby dorazili, když se jim bude chtít a nedělali okolo toho žádnou velkou komedii. Nakonec se nás sešlo dost a byl to krásnej večer. Loučili jsme se pouze s Libereckou částí přátel, protože když se stěhujete uprostřed léta, je těžké nahnat celou partu z Prahy na jeden víkend.
No, nakonec mě moje holky nejvíc dojaly, když se v pátek před stěhováním najednou objevili u mě ve dveřích a udělali mi přepadovku. Fíla o všem věděl a holky byly krásně připravené na polní podmínky. Takže jsme si užili romantické loučení na zemi na karimatkách v obýváku.
V příštím článku už budeme ve Vídni, ale kdybyste měli jakýkoli dotaz, ať už k fázi před nebo po, určitě napište do komentářů a já se pokusím co nejlépe odpovědět!
Bis dann, Leontýnka
