Paně bože, co se to stalo s časem? Kam tak utekl? Počkej, zastav na chvíli. Už je zase pomalu půlka roku pryč a od našeho příjezdu uběhlo 10 měsíců. Před rokem touhle dobou jsme vlastně v práci oznamovali, že budeme končit. Začali prodávat věci, balit, zařizovat a vydali se za dobrodružstvím. A ani trochu toho nelitujeme!
Poslední článek ze série stěhování do Vídně byl o tom, jaké to bylo po příjezdu. Psala jsem o tom, jak jsme běhali po úřadech, bankách, zařizovali internety, telefony, jaký bylo hledání práce, jak jsme se rozkoukávali, zamilovávali do města a zvykali si na nové doma.
Po takový době už můžu říct, že to doma ve Vídni fakt máme. Fíla začíná každé ráno pozdravem Vídně cestou do práce (jestli si ho teď představujete, jak jde po ulici a nahlas řekne ,,Guten Morgen, Wien‘‘ – vaše představa odpovídá realitě :D. Já tomu nevěřila, dokud jsem s ním jednou tu ranní cestu na metro neabsolvovala). Když jdeme běhat, neztrácíme se (tolik). Máme oblíbenej stánek na trhu, oblíbené kavárny i falafel.
Jednu věc teda stále nemáme. Tarif. Nebo alespon já. Fíla už konečně jo. Abyste dostali tarif, musíte ve Vídni půl roku pracovat. Ne bydlet, pracovat. Tak Filip po půl roce zažádal a za pár dní mu přišla simka. Já po půl roce zažádala a… měla jsem zase smůlu :D. No nic, pořizuju kredit. Koupíš simku v obchodě, zbytek vyřídíš online a za 15€ máš 15gb. Pořád dost dobrý.
Asi Vás možná napadá otázka, jestli se nám stýská. Když jsem se na to ptala Fíly, tak říkal, že asi ani ne. Ne, že by někam na pivo s klukama nezašel, ale jen tak ho nenapadne ,,Tý jo, mě se stejská po Márovi!‘‘. Spoustu kamarádu měl v posledních letech rozlítaných tak nějak po světě a je zvyklej se nevídat tak uplně každý týden.
Je pravda, že já se s pražskejma holkama teď vídám možná víc, než za posledních pár let, co jsem bydlela v Liberci, protože mám neustále cesty do Prahy :D. Na druhou stranu se nevídám s těma Libereckejma a to byly lidi, který jsem byla zvyklá v poslední době vídat třeba i denně. A to se člověku prostě zasteskne, že jo.
Každopádně za měsíc jedeme na týden do Čech. Bude rockáč a předtim všechny rodinná a přátelská setkání. A pivo. Hodně piva. A celkově levnýho českýho alkoholu. Jak já se těšim! Na tu kocovinu ne teda. To chcípnu, tady se chodí na dva drinky :D.
Máme tady za sebou teda už léto, podzim, zimu a údajně jaro. No, však víte, jaké bylo letošní jaro. V březnu jsme měli pár horkých dní (ve Vídni bylo jak v Liberci v létě!), pak přišlo nesmyslné ochlazení, lovili jsme zase pomalu kabáty. A minulý týden se konečně vrátilo teplo a teď máme solidních letních třicet. Jupí! Dunaj čeká!
Za tu dobu tady jsme stihli odškrtnout pár věcí z bucket listu, přijmout nějakou tu návštěvu, navštívit pár restaurací, vystoupat na pár kopců a párkrát kopec také sjet. A vidět pandy.
No a taky zařídit poslední formalitu, která neproběhla v období předchozcích článků:
Po třech měsících je třeba zařídit povolení k trvalému pobytu – Anmeldebescheinigung. Na všech fórech vám všichni řeknou, že je to strašnej zážitek. Bohužel ani já to nebudu vyvracet. Vyrazili jsme tam tak jednou v týdnu, že to zvládneme před prací. Že tam půjdeme hnedka na otvíračku. No, vyrazili jsme špatným směrem a po 15 minutách cesty jsme se otočili a vydali se správně. Na otváračku jsme na místě nebyli. A strávili jsme několik hodin čekáním ve frontách. Když se dostanete na řadu, neradujte se. Dostanete akorát zase další formuláře a další číslo. Zaplatíte poplatek, čekáte a po asi 4 hodinách jste vysvobození.
Fíla přišel do práce rovnou na oběd a já letěla na odpolední. A kdybyste chtěli jít hned na otvíračku, jděte vlastně spíš alespoň hodinu předem. Když jdete na otvíračku, fronta ze třetího patra se táhne až ven na silnici. Jen tak mimochodem :).
S sebou vezměte:
- Meldezettel (u kterého jste mimochodem dostali i informaci kam a kdy máte jít žádost o pobyt vyřídit, tak si to zkontrolujte, ať nejedete špatně jako my),
- pas/ občanku,
- potvrzení o příjmu a
- potvrzení o zdravotním pojištění.
Jo a taky jsme konečně začali chodit do kurzu němčiny! K tomu jsem využila poukázky od AK Wien (Pracovní komora, defacto odbory). Máte právo jednou za rok na asi 120 €. Jde to po vyplnění formuláře, pokud Vás již mají v databázi, pokud jste ten měsíc začali pracovat, tak Vás tam ještě nemají, ale když jim zavoláte, pošlou Vám e-mail s žádostí o zaslání nějakých dokumentů a pak není problém. Vouchery jsem měla ve schránce snad hnedka další den!
Život ve Vídni je super. Je tu spousta vyžití, většinou se nemůžeme rozhodnout, kterou z akcí o víkendu podniknout. Každý si tu najde něco, od spousty jídla, přes párty, kina, až po kulturní vyžití. A vinice. Vinice 15 minut od baráku, to je dost nebezpečný. Nedejbože pak ten další den v práci :D.
Je tu samozřejmě trochu dráž. Poměrově k platům to ve výsledku vychází vpohodě. Až na služby, samozřejmě. A když chcete jít večer na pivo, dáte si fakt spíš jedno nebo dvě a ne osm, jak je ve zvyku v Čechách. Ale za to člověk nemusí kvalitu hledat zase tak složitě. Ale chleba pak prostě stojí třeba 3€. Ty nejlepší i 4-5. Za maso si taky celkem připlatíte, ale alespoň už pak není takový rozdíl, když si kupujete bio maso z farmy a když si ho koupíte v obchodě. Ovoce a zelenina je taky dražší, ale konečně přišla sezóna nákupu na trhu, takže můžu nakupovat za nižší cenu a ve skvělé kvalitě. Trh jede i přes zimu, ale ovoce a zelenina je tak trochu přemrzlá a je potřeba všechno zpracovat rychle. Za to stánek se sýry a olivami nikdy nezklame. A my majitele asi taky ne, mává na nás už z deseti metrů. 😀
https://www.instagram.com/p/BwuZM6gBGNW/?utm_source=ig_web_options_share_sheet
Začínám se pokoušet o zero-waste život. V běžných obchodech jsou obaly na úrovni asi jako v čechách, občas bohužel ještě horší (třeba co se týče právě zeleniny a ovoce, nakoupit bez obalu je občas pořádná bojovka). Díky bohu je tu ale pár bezobalových obchodů a minulý týden jsem se konečně dokopala některé projít! Ale o tom třeba zase příště :).
Tak to by asi tak bylo. Podtrženo sečteno, ve Vídni se žije krásně. Po tom zařizovacím kolotoči na začátku už máte až na jeden den klid. Lidi jsou tu přátelský (Vídeňani to teda netvrdí :D). Jídlo a služby tu kvalitní (ale zaplatíte si). A pitnou vodu máte každých pár metrů. Skvělou vodu! Voda je největší Vídeňskou chloubout a skvělým námětem k rozhovoru s domorodcem :).
Tak se mějte, smějte, cestujte a jezte. To je totiž vždycky fajn!
