Vyložili jsme auto, v bytě neni kam stoupnout, protože jsem všude krabice, venku je asi 40°C, o oba se pokouší nějaká chřipka, loučíme se s našimi pomocníky, kteří se nezdrželi ani na kávu, aby už byli zase v klidu doma a chce se nám tak trochu umřít. Ale padáme si do náruče a pomalu nám to začíná docházet. My to zvládli! My jsme se opravdu přestěhovali a jsme ve Vídni! Na začátek jednu vtipnou storku. Rovnou jsme se pustili do vybalování, že uděláme alespoň část. No, Fíla se rozhodl, že se pustí do montování postele, abychom se konečně zase dobře vyspali (noci předtím jsme spali na matracích, poslední noc na…

Tak jo. Jedeme do Vídně. Za měsíc a půl. Asi je na čase přestat vískat a začít řešit, co je potřeba vyřešit.   Hned další den po podpisu smlouvy jsme v práci oba podali výpověď. Filip měl v Německu výpovědní lhůtu jenom měsíc a já, jelikož jsem zrovna ukončila vysokou školu, jsem pracovala jako baristka na dohodu ve Sweet city, espresso baru liberecké pražírny Nordbeans. Ani u jednoho tedy nebyl problém. Právě výpovědní lhůta je jedním z velkých problémů, když chce člověk v Čechách změnit práci. Dva měsíce jsou dlouhá doba a fluktuaci to zrovna moc nepodporuje. Člověk má pak dvě možnosti – doufat, že nového zaměstnavatele tak moc oslní, že bude ochotný počkat ty minimálně dva…

Je sobota 4. srpna a já sedím na cestě domů. Do Vídně. Proboha vážně do Vídně. Už je to skoro týden, co jsme se s Fílou vydali vstříc novému dobrodružství.   Jak to všechno začalo? Proč se vlastně stěhujeme do Vídně? Plán se začal formovat loni v září. Jeli jsme navštívit kamarády, kteří se přestěhovali do Norska. Viktor si tady našel práci jako programátor a z jeho skoro manželky Páji se stala Au-pair. Při saunění v nádherném městečku Kragero jsme si řekli, že chceme taky poznat svět. Alespoň trochu. Když to zvládli oni, proč ne my? Při procházkách Oslem jsme začali plánovat. Přemýšleli nad možnostmi, zvažovali klady a zápory jednotlivých měst…